Rozhodně nejsem odpůrce techniky. Ani ten, kdo pasivně vzdoruje jejímu používání, ani ten, kdo se jí aktivně brání, dejme tomu jako dělníci v dobách zavádění strojů do výroby, obávající se, že jim takový pokrok vezme jejich práci a existenci.
Prostě vím, že mi nabízí naše společnost různé technické vymoženosti, a pokud jsou mi v něčem přínosné, nebráním se jim, ale využívám je. A pokud mi připadají k ničemu nebo mě dokonce obtěžují, snažím se je ignorovat. A vcelku se mi daří to zvládat. I když je přece jenom nejedna situace, kdy bych tu techniku nejraději rozšlapal, zadupal do země, roztřískal, prostě učinil ji nefungující.
To platí třeba v případě různých technických vymožeností využívaných ve zdravotnictví. Ne všech, protože jsou tu i přístroje a nástroje, které nám lidem usnadňují a třeba i přímo umožňují život, ale těch, které mi nejsou ani trochu příjemné. A které to jsou?
Vezměte si rentgen. Jistě, tento může přijít mnoha lidem v mnoha situacích skutečně vhod. Ale mně nepřišel vhod ještě nikdy. Mě jeho využití spíše otravovalo. Když mi měli kvůli kašli zrentgenovat plíce a doktoři se do mě koukli natolik důkladně, že jsem skončil preventivně ještě na kardiologii a infekčním, kde jinou technikou zjistili, že nic nezjistili. Nebo když využili rentgen tak, že mi zjistili zánět v dutinách hlavy, ale když jsem se jich poťouchle ptal, nedokázali mi říct, jestli tam mám i nějaký mozek.
Nebo stetoskop. Kolikrát jsem zatnul zuby a prošlo by mi ledacos. Ale on hned žaloval, že mi něco píská v plicích, a hned jsem si vyslechl přednášku o tom, že kouřit se nemá. Nebo když EEG zjistilo, že to mám v hlavě v pořádku, takže jsem se nemohl dále vymlouvat na to, že dělám nesmysly, protože to nemám v hlavě v pořádku.
A což teprve ultrazvuk, který jim fungoval tak mizerně, že jsem se dozvěděl, že budu otcem, ale nebylo zřejmé, jestli to sledované má nebo nemá pindíka. Prostě bych techniku ve zdravotnictví někdy zakázal. Aby na mě nežalovala to, co chci utajit. A na co tato vždycky přijde.