Možná jste se setkali s rčením, že pořádek je pro hlupáky, a že inteligent zvládne chaos. Ten inteligent se však pořádně zapotí a především stresuje, neboť to zbytečně vyčerpává jeho zásobu sil. Jak jsme na tom jako Češi s úklidem? Jsme opravdu takoví „šmudlové“, za něž nás mohou považovat precizní Němci a Rakušané, anebo se jim v mnohém vyrovnáme, nebo je dokonce předčíme?
Bordelář versus čistotný pedant
Víte, že úklid přináší mnoha lidem nepopsatelnou rozkoš, se kterou se dokonce občas setkávají i psychologové ve svých poradnách a ordinacích? Zdá se vám to podivné, nebo dokonce přitažené za vlasy? Pak vězte, že takových lidí není zrovna málo, a že to nejsou výhradně ženy.
O mužích se ovšem traduje, že jsou to převážně „bordeláři“. V některých pasážích ve společenských rubrikách se často můžete setkat s popisem typického chlapa, který se sotva dovláčí domů, je utahaný z práce, zvláště pokud pracuje manuálně, a cestou za sebou trousí po kobercích a na dlažbě své svršky. Je prý schopen někdy dokonce odložit košili na křeslo v obýváku, svléknout kalhoty a ponechat je někde poblíž, nejlépe na podlaze, a cestou do kuchyně k chladničce ještě odhodit na zem nepohodlné ponožky a bosé nohy s rozkoší natáhnout na stůl a konečně se zakousnout do chleba se salámem.
Pochopitelně nejsou všichni muži takovými extrémisty, ale většina z nich zrovna úklid v lásce nemá. Představuje pro ně přítěž, ztrátu času, zbytečnou námahu. Jsou však mezi nimi i tací, co uklízení považují za dokonalý antistres. Úklid je totiž rutinní záležitost, která příliš nenamáhá mozek a nervovou soustavu, a navíc rozpohybuje tělo tak, že se brzy uvolní slastné endorfiny a výsledek úklidu je zpravidla markantní na první pohled.
Zkušení psychologové vám potvrdí, že je úklid pro mnohé muže a ženy oblíbeným hobby, a že se mu věnují zejména v době, kdy potřebují obnovit duševní rovnováhu. Většina z nich se také snaží realizovat jako profesionálové a zakládají úklidové firmy, anebo v některé z nich alespoň pracují.