Snad každý z nás, už někdy slyšel slovo výbojka. Za výbojku je označována nejčastěji uzavřená trubice, kterou je možné naplnit směsí nejen různých par ale i plynů. Do této trubice jsou navíc zavedeny dvě elektrody, díky kterým se zavede elektrický proud do plynové náplně. Využívají se nejčastěji pro přeměnu elektrické energie na světlo. Existuje jich dokonce hned několik druhů. Záleží tedy na tom, k jakému účelu se budou využívat. Podle toho se tedy liší jednotlivé náplně.
Výbojek existuje opravdu mnoho. Mohli bychom je rozdělit na neonové, xenonové, heliové nebo například argonové.
Používají se nejčastěji pro osvětlení ulic nebo dokonce výkladních skříní. Mohou ale sloužit i umělcům při realizaci jejich projektů.
Na samém začátku se začaly jako první využívat výbojky, které byly ze rtuti . Jejich výhoda spočívala v tom, že měly mnohem vyšší životnost než všechny klasické žárovky, které v té době existovaly. Díky tomu se také rozšířily po celém světě. Jejich světlo se ale postupem času začalo považovat za méně kvalitní a proto se jich začalo využívat čím dál tím méně. Pokud se využívaly, pak to bylo ve velkých prostorech. Své uplatnění tedy na konec našly v průmyslu nebo veřejném osvětlení.
V dnešní době se od nich upouští ještě více, než dříve. I tak je ale můžete vidět na vesnicích nebo továrních halách. Lze je rozeznat poměrně snadno, jelikož se vyznačují zelenomodrým světlem. V dnešní době jsou opravdu považovány za zastaralé. V České republice jich najdeme jen velmi málo. Odhad je okolo 4%.
Jestliže byste se s nimi chtěli setkat a to v mnohem větším měřítku, museli byste navštívit země jako je Německo nebo Švédsko. Zde je počet mnohem vyšší.
Jako náhrada za výbojky rtuťové se začaly používat výbojky halogenidové, které se vyrábí na velmi podobném principu. I tento typ zdroje ale využívá par rtuti.
