Myslím si, že tento problém má své kořeny v historii, stačí jen pár let zpět. Za socialismu bylo neobvyklé, aby v ČR žili Romové, či Ukrajinci. Za druhé světové války probíhaly holocausty, ještě předtím byly rozdělováni lidé podle jejich předků, zda jsou urození anebo jestli mohou bez poplatků církvi spokojeně žít.
Vždy byl nastaven standard, podle kterého mají lidé vypadat. Nejhorší na tom je, že vždy byly tyto představy dodržovány. Nacisté měli představu jasnou, židé vysoké šance na poklidný život opravdu neměli, spíše naopak. Světlovlasí s modrými oči tvořili tu vrstvu, která by ještě byla hodna poněmčení a která by mohla „takřka“ spokojeně žít v jiných rodinách.
Pokud dnes na ulici potkáte třeba negroidního člověka, také se na něj podíváte, někteří dokonce budou říkat narážky různého typu na jeho vzhled a původ. Otázka je ale, proč to děláme. Je pravda, že posměšky ohledně lidí v naší společnosti pomalu ale jistě ustupují, ale jestli se jich někdy zbavíme, to opravdu nedokážu tvrdit. Předsudky tu jsou a stále nejspíše budou.
Když si vezmeme rozlišování lidí v rámci státu, docela pokročilí v Evropě jsme. Nedělíme naše obyvatele na ty „lepší a horší“. S takovým jevem se setkáváme spíše v Asii, dokonce i v Africe. V Indii stále fungují kasty, i přes to, že je už 21. století. Jejich kastovní systém rozděluje Indy do čtyř varen, první a nejvyšší se nazývají Brahmáni. Ti, kteří mají světskou moc, se nazývají Kšátrijové, Vaišjové jsou obchodníci a statkáři a nejhůře jsou na tom Šúdrové, ti chovají dobytek, jedná se o zemědělce. Je až k neuvěření, že i v moderních letech, se nemůžou lidé z jiných kast třeba vdávat a ženit. V Afrických zemích dochází k podobným případům, ale spíše v Subsaharské Africe. Konstatovat můžeme, že členění lidí do vrstev určitě souvisí s vírou a každý věří něčemu jinému.
